Září 2013

Léto u moře 5 - Kréta - stěhování do vlastního a velká povodeň

23. září 2013 v 17:11 | Hollin |  Léto u moře
Ahojky,

jsem tu s další náloží sluníčkových informací z mého pracovního pobytu na Krétě :) Jsem tu na dva a půl měsíce, pracuji s kamarádkou Káťou v jednom baru na pláži. Práce je to ta nejlepší na světě, celý den spíme a jsme na pláži, večer se pěkně vyparádíme a naše práce spočívá jen v tom, že předstíráme, že jsme turistky a tancujeme spolu na parketě - takže se pak lidé nestydí jít tancovat taky :) A čím víc tancujou zákazníci, tím větší mají žízeň a tím víc peněz pluje do pokladny baru :) Dnes vám chci napsat o tom, jak jsem se od Káti a jejího přítele Andrease stěhovala na vlastní pokoj a co se stalo :D

Takže po třech týdnech spolubydlení a křenění jsem se přestěhovala na vlastní apartmán :) To bylo v pátek. Bydlím teď trochu dál od pláže a tím pádem i od práce, ale zato hned nad supermarketem, což je fajn, protože se teď nemusím s vodama táhnout tak daleko :) Za tenhle apartmán prej normálně chtějí kolem 280 euro, ale Andreas mi to usmlouval a mám to za dvě stovky :) :) Tak jsem se sem hned v pátek nastěhovala :)

Můj apartmán je jen o pár baráků od Káti s Andreasem, takže na sebe můžeme mávat z balkónu :D A taky na mě můžou koukat z balkonu, když jdu po diskotéce domů :) Takže mě pěkně hlídají, aby se mi něco nestalo, třeba abych nezapadla do kanálu nebo tak :D Mám tu sama pro sebe docela prostornou místnost, koupelnu větší, než co mají ted K&A a upe obří balkon, na kterým by se daly pořádat i zahradní párty :D Celej ten apartmán je bílej, jsou tu bílý dlaždice, bílý stěny a všechen nábytek je natřenej na tmavou zelenou. Mám tu skříň, dvě postele, dvě velký zrcadla, 4 židle, stůl, noční stolek a kosmetický stolek :) A taky vlastní kuchyňskou linku se sporákem a ledničkou :) A mám tu dokonce plastový okna! To je na Řecko asi docela luxus, co jsem si tak stihla všimnout :D Můj sprchovej kout je lepší, než co mají K&A, protože sprcha nestříká vodu všude okolo a voda odtéká v pohodě (i když kohoutek na studenou vodu mam pro jistotu položenej vedle - nedrží tam a už dvakrát mi s ohlušujícím třesknutím spadl přímo do toho sprchovýho koutu, tak si ho tam nasazuju vždycky jen když ho potřebuju, ale to je drobný detail) :D Záchod mám ovšem trochu horší, jim z něj sice při spláchnutí stříká voda tam, kam rozhodně nemá, ale to se dá setřít.. Ten můj je částečně ucpanej, takže jsem docela ráda, že tu bydlím sama :D Ale tak řecký záchody, je to tu asi všude stejný.. Aspoň podle Káti :D

No, když jsem se sem nastěhovala, tak jsem hned seběhla dolů do supermarketu, kterej mimochodem patří stejnýmu člověku, kterej mi to tady pronajal, a nakoupila jsem si pár věcí, jako kýbl a mop, jar a houbičku a hadry na nádobí, toaletní papír, šestku vod a taky mýdlo.. Samý takový věci, který bych s sebou do letadla netahala, ale bohužel se bez nich neobejdu.. :) Pak jsem je ještě poprosila, aby mi dodali do kuchyňky nějaký nádobí, páč jsem tu našla jen tři paňáky, jeden popelník, misku na oříšky a odšťavňovač na citrony :D Tak mi slíbili, že mě zásobí :) (btw na ten mop a kýbl jsem se samozřejmě předtím ptala taky, ale ten neměli a prej si ho musím koupit..

No, když jsem si nakoupila všechny potřebný věci, tak jsem se pustila do úklidu - a přestala téct voda :D Tak jsem zase běžela do supermarketu a tam mi řekli, že o tom ví, že mi to jen zapomněli říct a že to do hodiny zase poteče.. I tak jsem si ale stihla napustit půl kýble vody, než to přestalo úplně, tak jsem aspoň všechno, co šlo, umyla. Ale je to děsný, nemoct jít na záchod, páč nespláchneš, nemoct si opláchnout ruce nebo obličej v takovým vedru... Když začala voda téct, málem jsem skákala štěstím do stropu a tancovala vítěznej tanec :D Člověk by neřekl, jak velkou radost může udělat obyčejná tekoucí voda :D Tak jsem si ještě umyla podlahu novým mopem a dala si super sprchu :)) Pak jsme byly domluvený s Káťou, že půjdu k ní a dáme si véču na tý pasáži s obchůdkama, která vede podél moře.. Tak jsme tam šly, královsky jsme se napucly a pak jsme si řekly, že teda už půjdeme do práce, že tam jako pro jednou dorazíme dřív :D No ale v tu chvíli Kátě volal Andreas, že mu prej volala nějaká ženská z toho mýho hotelu a ječela na něj, že jsem tam nechala puštěnou vodu a že je půlka hotelu vytopená a že jim to tam teče do toho supermarketu!! V tu chvíli jsem se strašně strašně lekla, a tak jak jsem byla na těch podpatkách jsem letěla na hotel a Káťa za mnou. Když jsme tam dorazily, po schodech tekly vodopády vody! Tak jsem vyběhla ty jedny schody a tam se nějaký tři ženský snažily tu vodu vymést ven a škaredě se na mě mračily a něco říkaly řecky. Tak jsem vpadla do svýho pokoje - a byl perfektně suchej! :D Nedokážeš si představit, jak moc se mi v tu chvíli ulevilo!!!! To byl neskutečnej nervák! :D No, pomohla bych jim to uklidit, ale musely jsme jít do práce. Tak jsem to tam zase zamkla a šly jsme.. Dorazily jsme jen s minutovým zpožděním, ale ten šutr, co ze mě spadl, byl velkej jako dům :D No, někdo zřejmě točil s kohoutkama, když ta voda netekla a pak odešel, voda začala téct a vytopila hotel.. Jen nechápu, proč to hned hodili na mě.. Ale jsem fakt ráda, že neměli pravdu! :D

V sobotu mi někdo pak klepal na dveře a byl to ten majitel s přepravkou plnou nádobí! Jupí! :) :) Zaplatila jsem mu 200 euro na ten měsíc, ale ještě budu platit extra energie. Andreas říkal, že oni dva platí obvykle něco kolem 40 euro, ale oni mají klimatizaci a navíc jsou dva, takže já to snad budu mít levnější.

Večer jsem si chtěla uvařit těstoviny a zjistila jsem, že mi nefunguje jedna plotýnka. Mám tu dvě, jedna je velká tak akorát na hrnek a druhá, ta větší, nefunguje.. Tak jsem to dneska byla nahlásit v tom supermarketu, a oni řekli, že zítra (jako v pondělí) se na to podívají a opraví to :) Aspoň jsou fakt ochotní :) Tak uvidím a snad už bude vše ok :) Samozřejmě v pondělí teda nikdo nepřišel, paráda.. Byla jsem je tam s tím obtěžovat ještě asi dvakrát a oni mi na to vždycky řekli, že o tom ví, a že zítra někdo přijde.. Ale "zítra" nikdo nepřišel.. No a pak jsem šla nějak v úterý nebo ve středu na pláž a najednou slyším, jak na mě zezadu někdo troubí.. Tak tady to není nic divnýho, neustále se mi stává, že na mě někdo troubí nebo že některá auta i přibrzdí, aby si mě mohli řidiči pořádně prohlídnout :D Ale tak otočila jsem se a za mnou se na skútru řítil ten majitel hotelu a mával na mě, že zrovna teď někdo přijde na ty kamna :D Tak jsem se zase otočila a šupajdila zpátky no a za minutku pak přišel fešák George (aspoň tak se mi představil :D) a přinesl mi extra plotýnku, takovej ten malej vařič. Že prý je to teď prostě těžký sehnat opraváře, že vždycky slíbí, že přijde, ale pak nepřijde, a že mi teda koupili ten vařič :D Tak jsem byla ráda, ještě mi i dal novej prodlužovák, kterej se teda taky sakra hodí :)

Tak, příště vám sem zase pošlu trochu sluníčka, tady na Krétě je i dnes moc krásně, i když už zdaleka není takové horko, jako bylo v srpnu... Pro dovolenkáře určitě spíš doporučuzajet sem v červenci nebo v srpnu, teď v září už je tu to počasí trochu nepředvídatelné :)

No, zbývá mi tu poslední týden pobytu, pak se zase vrátím do reality, do školy a navalím na sebe spoustu povinností a brzkého vstávání.. Bleee! :D

pp Hollin :)

Léto u moře 4 - Kréta - výlet do sousední Malie, nákupní horečka a Staff Night

18. září 2013 v 18:47 | Hollin |  Léto u moře
Ahojky,

posledně jsem se zmínila o našem výletu do sousedního města - Malie, dnes se o něm trošku rozepíšu :) Jen připomínám, že píšu o svém dvou a půl měsíčním pracovním pobytu na Krétě, kde mou jedinou povinností je každý večer včas dorazit do baru, předstírat, že jsem turistka s kamarádkou Káťou a tancovat, když se lidé stydí na parket - no my se teda nestydíme :)

...Zjistila jsem, že jsem si sem vzala zoufale málo bot - jedny žabky, jedny na pláž a jedny na diskotéku.. Jako ani bych víc bot do kufru už nenarvala, takže je to omluvitelný, Káťa tu má 11 párů bot, ale s nimi jí pomáhal Andreas.. :D No, každopádně v žabkách se tancovat nedá a v pantoflích ani nechci, ty si nechávám na puchýře a nouzi nejvyšší.. I když to už je asi lepší tancovat bosa než v těch pantoflích.. No v těch jedněch botách jsem nemohla tancovat každej den, to bych asi po pár dnech umřela.. Tak jsem řekla Kátě, že budu potřebovat kvůli práci koupit aspoň jedny další boty. Jak jsem psala, tak podél pláže je taková fakt velká promenáda plná různých obchůdků, tak jsme nejdřív prošly tu, nějaký boty jsem si vyzkoušela a Káťa si jedny koupila, ale jinak nic moc, tak jsme pěšky vyrazily do sousedního města - do Malie.

Je to docela kousek cesty, šly jsme to asi půl hodiny, ale tak povídaly jsme si u toho, takže to bylo vlastně docela fajn.. I když mě z tancování neustále bolí nohy, je to jako fitness na nohy každej den, ale v podpatcích :D Tak jsme se prošly :) Měli tam takový malinkantý "botnictví", až jsem se zhrozila, jak moc bylo malinký (jsem si říkala - to jsme šlapaly tu štreku kvůli tomuhle?). No ale měli tam samý krásný kousky a naprostá většina z nich byla v obrovský slevě! Měli tam poslední páry, který prodávali třeba s 60% slevou! Káťa si tam vybrala absolutně úžasný červený boty na nejvyšším podpatku, co jsem kdy viděla, já si tam vybrala dvoje nádherný boty na klínku a ještě jsme stihly poradit jedný Rusce, která tam vybírala boty zřejmě pro dceru na svatbu :) Strávily jsme tam asi dvě hodiny nebo tak :D Ale stálo to za to, oboje botičky jsem už vyzkoušela a jsou perfektní (na tancování teda rozhodně) :) Rozhodně si teď můžu boty střídat a nebudu umírat v jedněch :) Jen netuším, kam je narvu, až budu odsud odjíždět.. Už tak jsem měla nadváhu na kufru, když jsem letěla sem :)

No, ty nákupy nás docela vysílily, tak jsme si řekly, že než podnikneme cestu zpátky do Stalidy, tak se zastavíme někde na kafíčko nebo tak.. Tak jsme hledaly.. V Malii je spousta různých malých kaváren, ale pokud nechce člověk sedět uvnitř, pak se musí usadit ke stolečku, který stojí přímo na úzkým chodníčku před kavárnou a sedět tam v prachu z aut a s tím, že ho okolní chodci mlátí taškama, jak prochází kolem.. Tak to jsme fakt nechtěly, hledaly jsme něco jinýho. Nakonec jsme našly super sportbar, kde byla klimatizovaná dokonce i terasa :D Káťa si tam dala zmrzlinu, ale mně přišlo pitomý vyhazovat 2 eura za dva kopečky zmrzliny a raději jsem si objednala řecký salát za 4 eura.. Ale že ho byla kopa! A tak moc mi salát snad nikdy nechutnal.. Navíc jsem se z toho i najedla a byla jsem ready na cestu zpátky :)

Pak jsme se jeden den byly s Káťou projít po tý kolonádě a prolejzaly jsme ty obchůdky - ti tam mají věcí! Neskutečný množství bot, kabelek, triček, tílek, šatů a různých suvenýrů! Nejvíc mě dostaly otvíráky na pivo ve tvaru mužského přirození v životní velikosti :D Káťa prohlásila, že nemá na sebe žádný hezký tílka (!) a že potřebuje novou kabelku, tak jsme vyrazily na lov. Nechala tam 80 éček za pár triček a asi dvě sukně :) Já jsem potřebovala jen rtěnku, páč jsem si sem vzala jen takový ty pohodlný balzámy na rty, ale na disko se hodí víc rtěnka, tak jsem si vybrala jednu za 2 eura a jsem s ní velice spokojená :) Udělala jsem si stejnou radost, jako Káťa, jen o 78 euro levnější :) Ó, jak jsem nenáročná, že? :)

Kromě každodenního koupání a válení se u moře teda taky vyrážíme občas na podobný nákupy.. Ale to samozřejmě vůbec není všechno! Jeden den se tu třeba po práci konala Staff Night, což znamená, že se čeká, než zmizí poslední zákazníci, bar se uzavře a koná se velká grilovačka pro všechny zaměstnance :) Ve dvě jsme s Káťou skončily v práci a od tří se jelo :) Na pokoj jsme dorazily až v šest ráno! :D Bylo to super, když odešli poslední hosté, tak se zavřel bar a vzadu na terásce s výhledem na moře nám prostřeli stůl a grilovalo se kuřecí a jehněčí a byla tam všude spousta zeleniny a tzatziki :D A pili jsme domácí víno, tak jsem ráda, že vidim :D A pak se sedělo, byla děsná žranice, na jednom konci stolu se mluvilo řecky a na našem konci anglicky :D Při tom hrály tradiční řecký písničky, na který jsme pak i tancovali (jako bychom toho neměly s Káťou dost :D ). Bylo to báječný, odcházeli jsme za svítání; slunce tu vychází ze strany od moře, takže absolutně úžasnýýýý a kouzelný!!! Jo a Andreas pak chtěl podat ještě maso z druhý strany stolu, tak mu ho podali rukama :D Normálně ho poslali jako tichou poštou :D :D Řekové :D

Posílám sluníčkový pozdrav z Kréty a těšte se na další článek!

pp Hollin

Léto u moře 3 - Kréta - cesta a první dny

15. září 2013 v 19:31 | Hollin |  Léto u moře
Ahojky,

jsem tu s dalším slibovaným článkem o cestování :) Po mém pracovním pobytu v Itálii jsem doma moc času nestrávila a vlastně hned o týden později - v půlce července - jsem se vydala na 2 a půl měsíce na Krétu - taktéž pracovně :)

Cesta sem na Krétu byla neskutečná, jsem na sebe děsně hrdá, že jsem to zvládla :) Samozřejmě jsem měla určité plány týkající se spánkového režimu, ale nakonec mi vůbec (ani trochu) nevyšly, takže jsem před cestou nespala vůbec a vlastně jsem jela nonstop - a to od nedělního rána, kdy jsem si balila a loučila se s příbuznými, přes večerní odvoz na letiště, odbavování na letišti a ranní let trvající dvě hodiny 40 minut, plus cesta na ubytování :D

Jak jsem před cestou nespala, tak jsem byla šíleně unavená a byla jsem děsně ráda, že sedím v letadle a že vedle mě sedí nějací děsně unavení lidé :D Ani pro polštářek jsem si nesáhla, i když jsem ho měla v příručním zavazadle nad hlavou - seděla jsem u okýnka, tak jsem obzvlášť při odletu z Prahy obdivovala tu nádheru.. Mraky byly jako vata, tvořily souvislou vrstvu, nad kterou, když jsme vzlétli, byla úžasná modrá obloha a z mraků byla najednou země pohádek :) Bylo to jako ocitnout se najednou v jiném světě - jen slunce, neskutečně modrá obloha a vata místo země :) V tom letadle jsem usnula a vzbudila jsem se, až když nám servírovali jídlo a pití. Poručila jsem si džus (však už taky byl čas na snídani) a k tomu jsme dostávali palačinku plněnou dušenou zeleninou - a bylo to i docela dobrý, měla jsem už hlad :D Jo a k tomu byl takovej malej rohlíček s máslem :) Po sváče jsem to asi zase zalomila - to už tak nevím - a pak jsme přistáli v Heraklionu, kde bylo kolem osmý ráno a 25° :) Na to, že jsme měli za kapitána letadla ženskou, to bylo fakt krásný a měkký přistání, ani mě tolik nebolely uši, jako obvykle.. A po přistání nikdo netleskal.. Fakt divný, já myslela, že se tleská vždy, ale lidi už si asi na cestování letadlem zvykli nebo co.. :)

Když nás transport dopravil do budovy letiště, trochu jsem si uvědomila, že jakmile najdu kufry, tak tu zůstanu upe sama. Do tý chvíle jsem měla pořád kolem sebe pár Čechů z letadla, kterých jsem se mohla držet případně na něco zeptat, ale teď už jsem v tom byla sama.. Když jsem našla kufr, tak jsem se na tu cestu převlékla - přeci jenom jsem byla zletadla a z Čech docela nabalená - a vydala jsem se hledat taxíka, kterej by mě dopravil na hlavní autobusové nádraží u přístavu.

Taxíků stálo před letištěm asi milion a půl, takže to nebyl problém, přestože mi řidič ze začátku tvrdil, že autobusové nádraží je hned proti letišti - musela jsem mu vysvětlit, že se potřebuju dostat na HLAVNÍ autobusové nádraží a že jedu do Stalidy :) Tak mě naložil a nabídl mi GOOD PRICE (jako dobrou cenu), že mě doveze až do Stalidy za báječných 40 euro :D To jsem odmítla, řekla jsem, že to pro mě až tak good price neni a že pojedu raději autobusem za 4 éčka :D Tak mě vzal k autobusáku za deset euro (hm, asi pětiminunová jízda taxíkem za deset vs 45 minut autobusem za 4?).

Když mě vysadil u autobusáku, nastal další problém - kde se kupují lístky a kterým autobusem se dostanu do Stalidy? Od nás jsem zvyklá, že se jízdenky kupují od řidiče.. Tak jsem neváhala a zeptala jsem se řidiče nějakýho autobusu, kterej si zrovna myl okna nebo co, kde se kupují lístky. Tak ten mě navedl do nádražní budovy (jak snadné, že), kde měli krásnou prosklenou pokladnu s nápisem Tickets (jízdenky) :D Tak jsem tam přišla a řekla, že potřebuju do Stalidy, dali mi lístek za asi 3,90 a řekli, že mi to jede autobusem 59 za pět minut :) Tak, přestože jsem měla už docela žízeň, jsem se pro jistotu vydala hledat autobus 59, aby mi neujel. Stál vlevo hned před nádražní budovou, takže to bylo docela snadný :D

Hned vedle něj stála taková holka v uniformě, která se mě zeptala, jestli jedu s nima, tak jsem řekla, že jo a ona mi hned popadla kufr a nacpala ho do zavazadlovýho prostoru!! Ty jo, tohle v Čechách nezažiješ!! Jednou jsem se v Čechách zeptala řidiče, jestli by mi pomohl vytáhnout kufr a ten se na mě tenkrát podíval jak na blázna a řekl, ať si ho vytáhnu sama, že se s tim přece nebude tahat :D Neskutečný. Pak jsem tý holce, ze který se samozřejmě vyklubala PRŮVODČÍ, ještě řekla, že potřebuju k hotelu Anthoussa a ujistila jsem se, že to tam staví. Pak jsem si sedla, ale spát jsem fakt nemohla, i když jsme jeli 45 minut. Pořád jsem hlídala zastávky, abych náhodou nepřejela :D Naštěstí se v tom autobusu zastávky hlásily... Jenže pro mě dost nesrozumitelně, rozuměla jsem třeba "Zastávka 22 - Kalypsó", ale zbytek byl pro mě španělská vesnice :D

Pak jsme přijeli do Stalidy, a to hlásilo jen "Stalida", tak jsem nevěděla. Šla jsem za tou průvodčí a ještě než jsem se stihla zeptat, tak mi řekla, že je to zastávka 29 :D Tak jsem poděkovala a šla jsem si znovu sednout.. No jako název zastávky 29 jsem v tý chvíli teda fakt nepochytila, byla to nějaká hatlapatla, takže jsem fakt ráda, že jsem to tý holce řekla, kam potřebuju..

Přivítaly jsme se s kamarádkou Káťou, která na mě už čekala na zastávce 29 :D a odtáhly jsme to moje kufrový monstrum na hotel, kde Káťa bydlí se svým přítelem Andreasem. Je to takovej malej dvoupatrovej barák s balkonama hned vedle hotelu Anthoussa :)) A pochopitelně bydlíme ve druhým patře bez výtahu, takže jsem si i zaposilovala :D

Hotelovej pokoj, ve kterým jsem tři týdny bydlela i s Káťou a Andreasem, je poměrně malej, ale má všechno, co člověk potřebuje, až na absolutní nedostatek úložnýho prostoru (jedna skříň pro kluka a dvě holky...?) :D Mají tam malinkou ledničku a kuchyňskej kout i s nádobím, stůl, dvě židle, jednu dvoupostel a přistýlku, na který jsem si lebedila já, pak tu jednu skříň a velký zrcadlo. A pak taky balkon :) V koupelně mají rozbitej záchod, když se spláchne, tak z něj leje voda, ale ani to tak moc neva - člověk si zvykne :D Taky tam mají klimatizaci, ale vzhledem k tomu, že se tu elektřina platí zvlášť k nájmu, tak jsme ji moc často nezapínali, což pro mě bylo obzvlášť ten první den dost šílený. Ale člověk si opravdu zvykne na všechno - dokonce mi tam později začala být v noci i zima, jak jsem spala jen pod prostěradlem :D Netuším, kolik tu může bejt stupňů, ale rozhodně vím, že jakmile se vrátím do ČR, tak mi umrzne rypák :D

Do práce jsem šla už ten první den, co jsem přijela - jen jsem trvala na tom, že se nejdřív musim trochu prospat po tý cestě. Káťa řekla, že to neni problém, že tu stejně odpoledne oba spí, aby zvládli práci. Tak jsem byla ráda, ale jen do tý chvíle, kdy jsem si konečně lehla. Mají totiž pokoj orientovanej směrem k docela rušný silnici a jak jsou ve druhým patře, tak tam je absolutně všechno slyšet - auta a autobusy a motorky a chodci - ti všichni dělají neskutečnej kravál! Se zavřeným balkonem je to trochu lepší,jenže pak by se tam člověk úplně upekl... A pak to horko.. Ten první den, jak jsem byla vymrzlá z ČR a zletadla, jsem si sem lehla a myslela, že asi chcípnu!! Bylo mi tak horko, že jsem si připadala jak na pekáči v troubě vyhřátý na 180° - lehla jsem si a okamžitě jsem byla mokrá jak myš a kapičky mi stékaly po obličeji a po zádech :D Sprcha byla trochu nanic :D No ale byla jsem tak utahaná, že jsem přes to všechno usnula.

Večer, když jsem pak vstala, jsem se měla začít chystat poprvé do práce. Btw ještě jsem nezmínila, jak skvělej job jsem tu díky Kátě a Andreasovi dostala - máme tu s Káťou předstírat, že jsme turistky a že rády tancujeme - a tancování je to jediný, co děláme :D V podstatě jsme takový ty holky, který se nestydí tancovat i na prázdným parketu. Zákazníci se pak nestydí jít taky tancovat - a čím víc tancují, tím víc pití si kupují :) Káťa mě před mým prvním večerem dost znervóznila - prej tu holku, co tancovala přede mnou, chtěli šéfíkové vyhodit už po prvním dni, že tancovala nějak špatně.. Ale že ji tam tak nějak nechali jen proto, že jim mě Andreas vychválil a že jsem jako lepší a že přijedu, tak aby nehledali někoho jinýho... Tak jsem z toho byla docela dost nervózní, nejsem zvyklá, aby někdo posuzoval způsob, jakým tancuju :D Až mi z toho bylo trochu špatně (a možná i z toho horka a z toho návalu zážitků - na jeden den trochu hodně :D ). Tak jsem se trochu najedla, ale měla jsem staženej žaludek strachy :D Pak jsem se osprchovala, krásně namalovala a oblíkla a vyrazily jsme :)

Bar, ve kterým pracujeme, leží hned na pláži. Jde se k němu přes docela rušnou ulici plnou různých krámků s oblečením a suvenýry a restaurací a barů. Taky tu máme hned na rohu Fish Spa - což jsou jako rybí lázně, kam si za 8 euro můžete namočit nohy do nádržek s rybičkama a ony vám udělají peeling :D V noci jsou ty nádrže krásně nasvícený, asi tam někdy s Káťou zajdem :D Vyzkoušet se má všechno, no ne? :D

No, když se vrátím k tomu prvnímu dni - tak jsme právě přes tuhle rušnou ulici procházely a Káťa se tam zdravila snad se všemi! :D Občas nás někdo zastavil a ptal se, kdo jsem a kde má "tu malou" (čímž jako mysleli tu holku, se kterou tancovala předtím a která je asi o půl hlavy menší :D) Tak mi to bylo docela nepříjemný, ale dnes se už se všemi zdravím taky :D A většinou si i pamatujou, jak se jmenuju, což je docela výkon :)

Dorazily jsme do baru. Andreas tam pracuje jako takovej ten "naháněč" - stojí před barem a zve dovnitř lidi - no, dovnitř... On je to takovej ten venkovní otevřenej bar hned u pláže :) Je to krásnej bar, všude tam jsou palmy, je krásně nasvícenej a je z něj výhled na moře a na pláž, kam taky chodíme :) Každej den tam hraje živá hudba - jsou tam nějací Makedonci (jejich jméno jsem zapomněla) a pak duo, kterému se interně říká Brad Pitt - protože zpěvák se jmenuje Pete a kytarista Brad :D Ale ti se oficiálně jmenují Black Sunrise. Makedonci se střídají s Bradem Pittem, některý večery hrajou oni a jindy ti druzí. Obě kapelky se mi strašně líbí, hrají samý známý písničky a děsně se u toho vždycky pobavím :) Číšníci se jmenují Nikos, Charis, Dimitris a Roxana. Obsluhující baru jsou Stanka, Mario, Vasilis a Jimmy. Nejsympatičtější mi je asi Mario, je plešatej a nosí brýle a pokaždý, když hrají Brad s Petem, tak Pete dá na chvíli mikrofon Mariovi a zpívají spolu, což je vtipný, protože Mario bůhvíjak zpívat neumí :D Pak taky mají takovou nějakou soutěž nebo co, každej večer stojí Pete na pódiu se skleničkou a Mario mu do ní až z baru hází kostky ledu :D Jsou fakt vtipní :D Nejlíp si tady ale pokecám s Charisem, ten je mladej a už od začátku se k nám chová pěkně :)

Live music končívá o půlnoci (to je v ČR jedenáct), pak se tancuje takovej ten řeckej tanec, jak se všichni drží navzájem za ramena a tancujou do kruhu (sirtaki) a pak hned začíná diskotéka, což je naše parketa :D Od tý doby tancujeme až do dvou, sedět můžeme jen když je upe plnej parket nebo když jde jedna z nás na záchod.. :) K platu máme každej večer jeden drink (za dobu, co jsme tu, jsme vyzkoušely nepřeberný množství koktejlů - mezi nimi třeba Sex on the beach, Cosmopolitan, Pinacoladu, Banana Bird, Bananacoladu, Strawberry daiquiry, Rainbow nebo Screaming Orgasm) a pak tolik džusů, kolik vypijeme. Většinou za ty dvě hodinky dáme jeden drink a jeden džus, páč stejně nestíháme tolik pít. Navíc si pití můžeme objednávat jen u jednoho obsluhujícího - u Vasiliho. Pokaždý, když mu řeknu, že chci sex on the beach, tak udělá takovej ten kopulační pohyb a ukáže na pláž (jako sex on the beach) a pak dva prsty, jako jestli chci dva :D Je to docela vtipný, obzvlášť proto, že Vasilis vypadá jak terminátor ve starším vydání :D

No, ten první den jsme tam nakonec zůstali asi do čtyř, slavili jsme můj příjezd, což skončilo pro mě dost neslavně - následnou pekelnou kocovinou :D Druhej den jsme spali tak asi do tří, vyspávala jsem kocovinu :D A večer jsem pak svůj sex on the beach přepustila Kátě a pila jsem jen ten džus :D A od tý doby si dávam vždycky jen jeden drink a jeden džus :D

Jinak dny tu probíhají dost podobně, spíme tak většinou do dvanácti nebo do jedný, jak se nám chce.. Pak jdeme na pláž, tam si dáváme toast k snídani a relaxujeme / nebo jsme i chodily do města (jeden den jsme zašly do Málie na nákup bot a pak jsme si tam sedly a dala jsem si řecký salát - tak když jsem v Řecku, néé? :D ). Pak se většinou vrátíme na pokoj tak kolem pátý, dáme sprchu a jdeme spát, abychom nabraly síly na večer. To vstáváme kolem devátý, ukuchtíme něco k jídlu. Pak dáme sprchu, načančáme se a jedeme na novo :)

Je to tu vážně skvělý, podle mě nejlepší léto, co jsem si mohla přát! :)
V příštím článku se můžete těšit na další zážitky z Kréty - výlet do sousedního města - Malie a velké nákupy :)

Mějte se krásně a pozdravujte ve škole a v práci - já tu ještě dva týdny budu :)
pp Hollin