Léto u moře 3 - Kréta - cesta a první dny

15. září 2013 v 19:31 | Hollin |  Léto u moře
Ahojky,

jsem tu s dalším slibovaným článkem o cestování :) Po mém pracovním pobytu v Itálii jsem doma moc času nestrávila a vlastně hned o týden později - v půlce července - jsem se vydala na 2 a půl měsíce na Krétu - taktéž pracovně :)

Cesta sem na Krétu byla neskutečná, jsem na sebe děsně hrdá, že jsem to zvládla :) Samozřejmě jsem měla určité plány týkající se spánkového režimu, ale nakonec mi vůbec (ani trochu) nevyšly, takže jsem před cestou nespala vůbec a vlastně jsem jela nonstop - a to od nedělního rána, kdy jsem si balila a loučila se s příbuznými, přes večerní odvoz na letiště, odbavování na letišti a ranní let trvající dvě hodiny 40 minut, plus cesta na ubytování :D

Jak jsem před cestou nespala, tak jsem byla šíleně unavená a byla jsem děsně ráda, že sedím v letadle a že vedle mě sedí nějací děsně unavení lidé :D Ani pro polštářek jsem si nesáhla, i když jsem ho měla v příručním zavazadle nad hlavou - seděla jsem u okýnka, tak jsem obzvlášť při odletu z Prahy obdivovala tu nádheru.. Mraky byly jako vata, tvořily souvislou vrstvu, nad kterou, když jsme vzlétli, byla úžasná modrá obloha a z mraků byla najednou země pohádek :) Bylo to jako ocitnout se najednou v jiném světě - jen slunce, neskutečně modrá obloha a vata místo země :) V tom letadle jsem usnula a vzbudila jsem se, až když nám servírovali jídlo a pití. Poručila jsem si džus (však už taky byl čas na snídani) a k tomu jsme dostávali palačinku plněnou dušenou zeleninou - a bylo to i docela dobrý, měla jsem už hlad :D Jo a k tomu byl takovej malej rohlíček s máslem :) Po sváče jsem to asi zase zalomila - to už tak nevím - a pak jsme přistáli v Heraklionu, kde bylo kolem osmý ráno a 25° :) Na to, že jsme měli za kapitána letadla ženskou, to bylo fakt krásný a měkký přistání, ani mě tolik nebolely uši, jako obvykle.. A po přistání nikdo netleskal.. Fakt divný, já myslela, že se tleská vždy, ale lidi už si asi na cestování letadlem zvykli nebo co.. :)

Když nás transport dopravil do budovy letiště, trochu jsem si uvědomila, že jakmile najdu kufry, tak tu zůstanu upe sama. Do tý chvíle jsem měla pořád kolem sebe pár Čechů z letadla, kterých jsem se mohla držet případně na něco zeptat, ale teď už jsem v tom byla sama.. Když jsem našla kufr, tak jsem se na tu cestu převlékla - přeci jenom jsem byla zletadla a z Čech docela nabalená - a vydala jsem se hledat taxíka, kterej by mě dopravil na hlavní autobusové nádraží u přístavu.

Taxíků stálo před letištěm asi milion a půl, takže to nebyl problém, přestože mi řidič ze začátku tvrdil, že autobusové nádraží je hned proti letišti - musela jsem mu vysvětlit, že se potřebuju dostat na HLAVNÍ autobusové nádraží a že jedu do Stalidy :) Tak mě naložil a nabídl mi GOOD PRICE (jako dobrou cenu), že mě doveze až do Stalidy za báječných 40 euro :D To jsem odmítla, řekla jsem, že to pro mě až tak good price neni a že pojedu raději autobusem za 4 éčka :D Tak mě vzal k autobusáku za deset euro (hm, asi pětiminunová jízda taxíkem za deset vs 45 minut autobusem za 4?).

Když mě vysadil u autobusáku, nastal další problém - kde se kupují lístky a kterým autobusem se dostanu do Stalidy? Od nás jsem zvyklá, že se jízdenky kupují od řidiče.. Tak jsem neváhala a zeptala jsem se řidiče nějakýho autobusu, kterej si zrovna myl okna nebo co, kde se kupují lístky. Tak ten mě navedl do nádražní budovy (jak snadné, že), kde měli krásnou prosklenou pokladnu s nápisem Tickets (jízdenky) :D Tak jsem tam přišla a řekla, že potřebuju do Stalidy, dali mi lístek za asi 3,90 a řekli, že mi to jede autobusem 59 za pět minut :) Tak, přestože jsem měla už docela žízeň, jsem se pro jistotu vydala hledat autobus 59, aby mi neujel. Stál vlevo hned před nádražní budovou, takže to bylo docela snadný :D

Hned vedle něj stála taková holka v uniformě, která se mě zeptala, jestli jedu s nima, tak jsem řekla, že jo a ona mi hned popadla kufr a nacpala ho do zavazadlovýho prostoru!! Ty jo, tohle v Čechách nezažiješ!! Jednou jsem se v Čechách zeptala řidiče, jestli by mi pomohl vytáhnout kufr a ten se na mě tenkrát podíval jak na blázna a řekl, ať si ho vytáhnu sama, že se s tim přece nebude tahat :D Neskutečný. Pak jsem tý holce, ze který se samozřejmě vyklubala PRŮVODČÍ, ještě řekla, že potřebuju k hotelu Anthoussa a ujistila jsem se, že to tam staví. Pak jsem si sedla, ale spát jsem fakt nemohla, i když jsme jeli 45 minut. Pořád jsem hlídala zastávky, abych náhodou nepřejela :D Naštěstí se v tom autobusu zastávky hlásily... Jenže pro mě dost nesrozumitelně, rozuměla jsem třeba "Zastávka 22 - Kalypsó", ale zbytek byl pro mě španělská vesnice :D

Pak jsme přijeli do Stalidy, a to hlásilo jen "Stalida", tak jsem nevěděla. Šla jsem za tou průvodčí a ještě než jsem se stihla zeptat, tak mi řekla, že je to zastávka 29 :D Tak jsem poděkovala a šla jsem si znovu sednout.. No jako název zastávky 29 jsem v tý chvíli teda fakt nepochytila, byla to nějaká hatlapatla, takže jsem fakt ráda, že jsem to tý holce řekla, kam potřebuju..

Přivítaly jsme se s kamarádkou Káťou, která na mě už čekala na zastávce 29 :D a odtáhly jsme to moje kufrový monstrum na hotel, kde Káťa bydlí se svým přítelem Andreasem. Je to takovej malej dvoupatrovej barák s balkonama hned vedle hotelu Anthoussa :)) A pochopitelně bydlíme ve druhým patře bez výtahu, takže jsem si i zaposilovala :D

Hotelovej pokoj, ve kterým jsem tři týdny bydlela i s Káťou a Andreasem, je poměrně malej, ale má všechno, co člověk potřebuje, až na absolutní nedostatek úložnýho prostoru (jedna skříň pro kluka a dvě holky...?) :D Mají tam malinkou ledničku a kuchyňskej kout i s nádobím, stůl, dvě židle, jednu dvoupostel a přistýlku, na který jsem si lebedila já, pak tu jednu skříň a velký zrcadlo. A pak taky balkon :) V koupelně mají rozbitej záchod, když se spláchne, tak z něj leje voda, ale ani to tak moc neva - člověk si zvykne :D Taky tam mají klimatizaci, ale vzhledem k tomu, že se tu elektřina platí zvlášť k nájmu, tak jsme ji moc často nezapínali, což pro mě bylo obzvlášť ten první den dost šílený. Ale člověk si opravdu zvykne na všechno - dokonce mi tam později začala být v noci i zima, jak jsem spala jen pod prostěradlem :D Netuším, kolik tu může bejt stupňů, ale rozhodně vím, že jakmile se vrátím do ČR, tak mi umrzne rypák :D

Do práce jsem šla už ten první den, co jsem přijela - jen jsem trvala na tom, že se nejdřív musim trochu prospat po tý cestě. Káťa řekla, že to neni problém, že tu stejně odpoledne oba spí, aby zvládli práci. Tak jsem byla ráda, ale jen do tý chvíle, kdy jsem si konečně lehla. Mají totiž pokoj orientovanej směrem k docela rušný silnici a jak jsou ve druhým patře, tak tam je absolutně všechno slyšet - auta a autobusy a motorky a chodci - ti všichni dělají neskutečnej kravál! Se zavřeným balkonem je to trochu lepší,jenže pak by se tam člověk úplně upekl... A pak to horko.. Ten první den, jak jsem byla vymrzlá z ČR a zletadla, jsem si sem lehla a myslela, že asi chcípnu!! Bylo mi tak horko, že jsem si připadala jak na pekáči v troubě vyhřátý na 180° - lehla jsem si a okamžitě jsem byla mokrá jak myš a kapičky mi stékaly po obličeji a po zádech :D Sprcha byla trochu nanic :D No ale byla jsem tak utahaná, že jsem přes to všechno usnula.

Večer, když jsem pak vstala, jsem se měla začít chystat poprvé do práce. Btw ještě jsem nezmínila, jak skvělej job jsem tu díky Kátě a Andreasovi dostala - máme tu s Káťou předstírat, že jsme turistky a že rády tancujeme - a tancování je to jediný, co děláme :D V podstatě jsme takový ty holky, který se nestydí tancovat i na prázdným parketu. Zákazníci se pak nestydí jít taky tancovat - a čím víc tancují, tím víc pití si kupují :) Káťa mě před mým prvním večerem dost znervóznila - prej tu holku, co tancovala přede mnou, chtěli šéfíkové vyhodit už po prvním dni, že tancovala nějak špatně.. Ale že ji tam tak nějak nechali jen proto, že jim mě Andreas vychválil a že jsem jako lepší a že přijedu, tak aby nehledali někoho jinýho... Tak jsem z toho byla docela dost nervózní, nejsem zvyklá, aby někdo posuzoval způsob, jakým tancuju :D Až mi z toho bylo trochu špatně (a možná i z toho horka a z toho návalu zážitků - na jeden den trochu hodně :D ). Tak jsem se trochu najedla, ale měla jsem staženej žaludek strachy :D Pak jsem se osprchovala, krásně namalovala a oblíkla a vyrazily jsme :)

Bar, ve kterým pracujeme, leží hned na pláži. Jde se k němu přes docela rušnou ulici plnou různých krámků s oblečením a suvenýry a restaurací a barů. Taky tu máme hned na rohu Fish Spa - což jsou jako rybí lázně, kam si za 8 euro můžete namočit nohy do nádržek s rybičkama a ony vám udělají peeling :D V noci jsou ty nádrže krásně nasvícený, asi tam někdy s Káťou zajdem :D Vyzkoušet se má všechno, no ne? :D

No, když se vrátím k tomu prvnímu dni - tak jsme právě přes tuhle rušnou ulici procházely a Káťa se tam zdravila snad se všemi! :D Občas nás někdo zastavil a ptal se, kdo jsem a kde má "tu malou" (čímž jako mysleli tu holku, se kterou tancovala předtím a která je asi o půl hlavy menší :D) Tak mi to bylo docela nepříjemný, ale dnes se už se všemi zdravím taky :D A většinou si i pamatujou, jak se jmenuju, což je docela výkon :)

Dorazily jsme do baru. Andreas tam pracuje jako takovej ten "naháněč" - stojí před barem a zve dovnitř lidi - no, dovnitř... On je to takovej ten venkovní otevřenej bar hned u pláže :) Je to krásnej bar, všude tam jsou palmy, je krásně nasvícenej a je z něj výhled na moře a na pláž, kam taky chodíme :) Každej den tam hraje živá hudba - jsou tam nějací Makedonci (jejich jméno jsem zapomněla) a pak duo, kterému se interně říká Brad Pitt - protože zpěvák se jmenuje Pete a kytarista Brad :D Ale ti se oficiálně jmenují Black Sunrise. Makedonci se střídají s Bradem Pittem, některý večery hrajou oni a jindy ti druzí. Obě kapelky se mi strašně líbí, hrají samý známý písničky a děsně se u toho vždycky pobavím :) Číšníci se jmenují Nikos, Charis, Dimitris a Roxana. Obsluhující baru jsou Stanka, Mario, Vasilis a Jimmy. Nejsympatičtější mi je asi Mario, je plešatej a nosí brýle a pokaždý, když hrají Brad s Petem, tak Pete dá na chvíli mikrofon Mariovi a zpívají spolu, což je vtipný, protože Mario bůhvíjak zpívat neumí :D Pak taky mají takovou nějakou soutěž nebo co, každej večer stojí Pete na pódiu se skleničkou a Mario mu do ní až z baru hází kostky ledu :D Jsou fakt vtipní :D Nejlíp si tady ale pokecám s Charisem, ten je mladej a už od začátku se k nám chová pěkně :)

Live music končívá o půlnoci (to je v ČR jedenáct), pak se tancuje takovej ten řeckej tanec, jak se všichni drží navzájem za ramena a tancujou do kruhu (sirtaki) a pak hned začíná diskotéka, což je naše parketa :D Od tý doby tancujeme až do dvou, sedět můžeme jen když je upe plnej parket nebo když jde jedna z nás na záchod.. :) K platu máme každej večer jeden drink (za dobu, co jsme tu, jsme vyzkoušely nepřeberný množství koktejlů - mezi nimi třeba Sex on the beach, Cosmopolitan, Pinacoladu, Banana Bird, Bananacoladu, Strawberry daiquiry, Rainbow nebo Screaming Orgasm) a pak tolik džusů, kolik vypijeme. Většinou za ty dvě hodinky dáme jeden drink a jeden džus, páč stejně nestíháme tolik pít. Navíc si pití můžeme objednávat jen u jednoho obsluhujícího - u Vasiliho. Pokaždý, když mu řeknu, že chci sex on the beach, tak udělá takovej ten kopulační pohyb a ukáže na pláž (jako sex on the beach) a pak dva prsty, jako jestli chci dva :D Je to docela vtipný, obzvlášť proto, že Vasilis vypadá jak terminátor ve starším vydání :D

No, ten první den jsme tam nakonec zůstali asi do čtyř, slavili jsme můj příjezd, což skončilo pro mě dost neslavně - následnou pekelnou kocovinou :D Druhej den jsme spali tak asi do tří, vyspávala jsem kocovinu :D A večer jsem pak svůj sex on the beach přepustila Kátě a pila jsem jen ten džus :D A od tý doby si dávam vždycky jen jeden drink a jeden džus :D

Jinak dny tu probíhají dost podobně, spíme tak většinou do dvanácti nebo do jedný, jak se nám chce.. Pak jdeme na pláž, tam si dáváme toast k snídani a relaxujeme / nebo jsme i chodily do města (jeden den jsme zašly do Málie na nákup bot a pak jsme si tam sedly a dala jsem si řecký salát - tak když jsem v Řecku, néé? :D ). Pak se většinou vrátíme na pokoj tak kolem pátý, dáme sprchu a jdeme spát, abychom nabraly síly na večer. To vstáváme kolem devátý, ukuchtíme něco k jídlu. Pak dáme sprchu, načančáme se a jedeme na novo :)

Je to tu vážně skvělý, podle mě nejlepší léto, co jsem si mohla přát! :)
V příštím článku se můžete těšit na další zážitky z Kréty - výlet do sousedního města - Malie a velké nákupy :)

Mějte se krásně a pozdravujte ve škole a v práci - já tu ještě dva týdny budu :)
pp Hollin
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bernísek Bernísek | 26. září 2013 v 17:10 | Reagovat

AHojík! Tak jsem se konečně dočkal dalšího příspěvku :)))
Takže ty jsi tam tančila? Myslel jsem, že "pracovně" bude nějaké průvodcování nebo tak...a ne taková cool práce. Využívala jsi nějaký speciální taneční styl?

2 hollin hollin | 27. září 2013 v 12:41 | Reagovat

[1]: No, já schválně ze začátku nepsala, o jakou práci se jedná :-D Bohužel existují lidé, kteří si pod pojmem tanečníce hned představí nějaké tancování u tyče a bankovky za podprdou :-? No, ještě tu budu tři dny a pak frčím do Čech. A ne, nijak zvláštní styly netančíme, prostě se bavíme jako většina lidí, když jde na diskotéku :-) Akorát nás za to platí :-D

3 Bernísek Bernísek | 27. září 2013 v 14:43 | Reagovat

Nojoooo, někteří lidi jsou hloupí a plní předsudků. A můžu se zeptat, kolik se za takovou práci platí? Nehodíš sem i nějaký to videjko, jak tančíte? To by dokreslilo celou tu atmosféru tvého (už tak barvitého a precizního) vyprávění :)))))

4 hollin hollin | 28. září 2013 v 18:59 | Reagovat

[3]: Zaplatili mi tak akorát, abych tu vyžila 2 a půl měsíce, mohla si tu zaplatit nájem a jídlo.. A díky kapesnýmu od rodiny jsem si dopřála i pár skvělých výletů a supr večeří v restauracích u moře :) A videjko žádný nemám :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama